Od programování k basové kytaře

Programátor v LATIS týmu, muzikant od dětství a nově basák v rozjíždějící se kapele, která už stihla nahrávat v jednom z nejlepších studií v Evropě. Filip Münster vypráví o své práci ve vývoji, hudební cestě i o tom, jak někdy ty nejlepší věci vznikají úplně náhodou.

Jak dlouho u nás pracuješ a na jaké pozici?

Vloni v září to byly dva roky, co pracuji jako programátor v LATIS týmu. Společně s kolegy vyvíjíme nové verze, opravujeme chyby a přidáváme nové funkce. Nedávno jsem například pracoval na nové verzi Map Editoru, což je jeden z podpůrných programů LATISu, který slouží k tvorbě plánů jednotlivých objektů.

Filipe, a ty hraješ v kapele?

Já hraji od třetí třídy na kytaru. Vychodil jsem ZUŠ v Blansku, kde jsem začínal na klasickou kytaru. Měl jsem štěstí na skvělého učitele – výborného kytaristu a u nás na okrese poměrně známého muzikanta Miloše Pernicu. Od druhého cyklu mě pak učil hrát i na elektrickou kytaru. Ve druháku na gymplu jsem začal hrát v takzvané čochovce.

Čochovce?

Čoch se u nás na Blanensku říká taneční zábavě na dědině a čochovka je tedy zábavová kapela. Hrál jsem v ní třináct let, ale zhruba před rokem jsem odešel. Bylo to časově i fyzicky hodně náročné a chtěl jsem trávit víc času s rodinou a malým synem.

Ale pokud vím, tak bez hudby jsi dlouho nevydržel.

Necelý rok. V září jsem se přidal do nové kapely kolem zpěvačky a kytaristky NATTY. Vlastně to byla krásná náhoda. NATTY na podzim pozvala kapela Jamaron (mimo jiné nominovaná na Objev roku v Českém slavíkovi 2025) aby si s nimi zahrála na koncertě. V té době ale ještě neměla vlastní kapelu, takže rychle sháněla muzikanty.

Naštěstí jsem si toho všiml. NATTY totiž na základce hodně kamarádila s mojí mladší ségrou – Natálka a Sofinka byly nerozlučná dvojka. I když jsme spolu dlouho nebyli v kontaktu, věděl jsem o ní, že dělá muziku, a z povzdálí sledoval, jak se jí daří.

Na základě výzvy na YouTube NATTY kapelu poskládala. Třikrát jsme se sešli, nazkoušeli půlhodinový set a odehráli první koncert, který měl velký úspěch. I když to bylo hodně narychlo, neuvěřitelně jsme si sedli. Každý jsme úplně jiný člověk, ale dohromady to perfektně funguje.

A navíc jsi změnil nástroj.

Další zajímavá náhoda je, že jsme se sešli tři kytaristi a žádný basák. Ale někdo na basu hrát musel, tak jsem se toho chopil. A zjistil jsem, že jsem měl asi hrát na basovou kytaru odjakživa. Baví mě to mnohem víc, i když pro většinu lidí je basák ten nejméně viditelný člen kapely.

Jaké máte jako kapela plány do budoucna?

Zatím jsme odehráli jen šest koncertů, ale pokud všechno vyjde, čeká nás hodně zajímavý rok. Ještě před Vánoci jsme se dostali do pražského studia SONO RECORDS, což je jedno z nejlepších nahrávacích studií v Evropě. Nahrávají tam třeba Chinaski, Kabát nebo Divokej Bill. My jsme tam měli možnost nahrát dva singly, jeden z nich už vyšel a je možné si ho poslechnout třeba na YouTube. Takže nás možná uslyšíš i v rádiu. A když se všechno podaří, je tu i velká šance, že bychom v létě mohli hrát na některých známých festivalech.